Jak se pěstují pistácie

1. Jak se pistácie pěstují
2. Jak probíhá sklizeň
3. Jakým způsobem můžeme pistácie zpracovávat
4. Kdo je největším producentem pistácií na světě
5. Jestli se dají pistácie pěstovat v našich podmínkách

Řečík pistáciový, zvaný také pistácie pravá, je strom, který může dorůstat až do výšky 12 metrů. Stromy na plantážích, kde se pistácie pěstují, však bývají kvůli snadnější sklizni menší. Nemají problém se dožít až 300 let, v začátcích svého růstu ale neplodí zrovna velké množství plodů. Největší produkce dosahují asi po dvaceti letech. Objem úrody během let kolísá, stromy totiž plodí v dvouletých cyklech. Každé dva roky pěstitelé sklidí bohatou úrodu, v mezidobí je úroda nižší. Celkově nemají pistácie moc rády chlad, a proto se jim daří v teplých oblastech – pro pěstování je ideální pouštní až polopouštní klima. Pistácie jinak není nijak extrémně náročná na pěstování, nesvědčí jí jen mokro a kyselá půda.

Na stromech můžete v období kvetení vidět trsy květů zbarvených do zeleno-růžova. Pistácie je dvoudomý strom, to znamená, že pěstitelé si musí dát pozor, aby v sadu měli jak samčí, tak samičí stromy. Po opylení na stromech vyrostou trsy plodů se zeleným dužnatým oplodím.

Plody se sklízí, až jsou zralé. Zbarví se do červena až fialova (záleží na odrůdě) a během pozdního léta (nejčastěji na konci srpna) se sklízí. Ačkoliv si mnoho lidí myslí, že tvrdá skořápka pistácie se otevírá až během pražení, není tomu tak. Tvrdá skořápka se pod dužnatým oplodím otevírá přirozeně během dozrávání. Ukrývá totiž semínko – nám známé jako pistáciový oříšek.

Jedna rostlina může každé dva roky vyplodit okolo padesáti kilogramů oříšků. Pistácie se sklízejí buď přímo opadané ze stromu, což jim dává přídomek „podstromáky“, nebo se shazují tzv. klácením. Podobnou metodou se u nás sklízejí vlašské ořechy – sráží se z větví pomocí dlouhého bidla. Následně se pistácie sbírají ze země a dávají se do lněných pytlů. 

Sklizeň na velkých plantážích ale častěji probíhá strojově. K pistácii se přijede se speciálním vozíkem, který pod korunu stromu roztáhne plachtu. Pak pevným ramenem uchytí kmen stromu a zatřese jím. Zralé plody tak začnou padat do plachty, která se nakonec vysype na korbu auta a sklizeň se odváží k dalšímu zpracování. Nejprve je potřeba odstranit veškeré nečistoty a cizorodý materiál. Pak pistácie putují do sušáren.

Podívejte se na video přímo z kalifornského pistáciového sadu!  

Jednotlivé plody se odírají za pomoci loupacích kamenů, aby se zbavily dužiny kolem – dochází k tomu ve specializovaných strojích. Zároveň se nasbírané plody třídí od nečistot, lístků a dalšího materiálu, který se v průběhu sklizně k pistáciím přimíchal. 

Pistácie zbavené dužiny se suší rozprostřené ve velkých plochách, nejčastěji na zemi ve speciálních halách nebo na slunci. Tento proces trvá několik týdnů a občas je potřeba pistácie otočit a prohrábnout. Poté se balí do pytlů. Skladování je stejně jako u ostatních ořechů velmi důležité. Pokud by pěstitelé skladovali pistácie nevhodně, mohlo by dojít k výskytu aflatoxinu a plísním. Podobné riziko může nastat i u vás doma! Přečtěte si, jak správně skladovat ořechy.

Po usušení se pistácie rozdělí podle toho, jaký výsledný produkt chceme. Pokud stačí neloupané raw pistácie, mohou si vesele hupsnout do pytlů a putovat k nám na sklad do Bruntálu. Někdo ale nemá rád, když mu cestu k zelenému pokladu ztěžuje loupání tvrdé skořápky. Pro nej jsou ideální loupané pistácie. Ty se ve strojích mechanicky zbavují skořápky, stále na nich ale zůstává hnědofialová slupka.  

Opravdoví gurmáni si rádi pochutnají na blanšírovaných pistáciích. Ty jsou této tenké slupky zbaveny díky rychlému spaření a následnému loupání. Takto upravené pistácie se pak dají ještě podrtit na kousky nebo rozemlít úplně dohladka. Tak vzniká pistáciová mouka a pistáciové máslo.

A jak vznikají pražené pistácie? Solené jsou klasika, ale dají se pražit i v koření. Oříšky se namočí do kořeněného nebo slaného roztoku, aby vsákly co nejvíce chuti. Po opětovném usušení se nakonec jemně opraží. Zkuste třeba ty s kajenským pepřem!

Protože v době obsahují i spoustu tuků, dá se z nich vylisovat i pistáciový olej. Využívá se při vaření nebo v kosmetice. 

Pistácie mají svůj původ ve Střední Asii, ale v současnosti na trhu vedou Spojené státy americké. Ty za sezónu 2020/2021 pokryly 47 % celosvětové produkce. Na druhém místě je Turecko s 30 % za nimi Írán s 19 %. První pětici uzavírá Sýrie s mizivými 2 % a Řecko s jedním procentem celosvětové produkce pistácií. Největší plochu ale zabírají pistáciové plantáže v Íránu. Podle statistik se v Íránu v roce 2017 sklidilo víc než 429 tisíc hektarů plochy, na níž se pěstují pistácie. Pro srovnání, v USA se ve stejném roce pěstovaly pistácie jen na 100 tisících hektarů.

Pěstování pistáciovníku v našich klimatických podmínkách není úplně nereálné. Semen, a tedy lahodných oříšků, se od své pistácie ale nedočkáte. Není možné ji pěstovat celoročně venku, nemá totiž ráda mráz a zimu. Během roku potřebují své krátké období klidu. Pistácie milují světlo, vysaďte je tedy na místo, kde budou mít dostatek slunce. V zimě světlo mít nemusí, protože listy opadají. Stromy pistácie nepřesáhnou v našich podmínkách dva metry výšky a v létě nepohrdnou přiměřenou zálivkou. Přidáte-li k ní hnojivo pro exotické rostliny, nic nezkazíte.

• Pistácie obsahují vysoké množství vitamínu B6.
• Obsahují rostlinné vlákniny, které podporují trávení a činnost střev.
• Pistácie jsou také zdrojem bílkovin.
• Gaziantep je město v Turecku, ve kterém se každoročně v říjnu koná mezinárodní festival pistácií „International Gaziantep Pistachio Culture and Art Festival“.
• Pistáciový olej je vhodný pro suchou pokožku, protože tlumí projevy stárnutí.
• Nejrozšířenější odrůdou řečíku pistáciového je Kerman.
• Neloupané pistácie jsou náchylné k samovznícení, a to vlivem nízkého obsahu vody a vysokém obsahu tuků. Proto se při přepravě musí dodržovat zvláštní pravidla.

Chcete se dozvědět, proč je dobré pistácie jíst? Kromě toho, že ukrývají spoustu bílkovin a draslíku, jsou nepostradatelným pomocníkem všech cukrářů! Přečtěte si víc.