Amygdalin: Co je údajný vitamín B17?

1. Co je to amygdalin
2. Proč se mu říká vitamín B17
3. Jestli léčí rakovinu
4. Jak se označuje
5. Kolik amygdalinu můžete bez obav sníst
6. V kterých potravinách ho najdete

Amygdalin je chemicky glykosid. To vám nejspíš nic neřekne, proto vám chceme jeho účinky a tajemství popsat trošku blíž. Jednoduše jde o sloučeninu, která se nejvíce objevuje v mandlích, peckách meruněk a švestek nebo v jadérkách jablek. Tento glykosid se v těle pomocí enzymů a dalších metabolických procesů přeměňuje na další látky. Z nich je pro nás nejdůležitější mluvit o kyanovodíku. Kyanovodík je totiž pro tělo ve vysokých dávkách toxický a předávkování končí většinou smrtí. 

Amygdalinu se také říká vitamín B17. Toto označení můžete často číst na obalech, v popularizačních článcích a v diskuzích na internetu. Je to však jen obchodní název. Amygdalin jako takový pravidla pro to, abychom ho mohli označovat jako vitamín, nesplňuje. Jako vitamín by musel mít pro tělo prokazatelně příznivé účinky a zároveň by jeho nedostatek musel tělu škodit. Nic z toho se však ani léty výzkumu neprokázalo, a proto do této kategorie dnes oficiálně nepatří.  

Jeho přejmenování na vitamín mělo také poukazovat na jeho údajné zázračné pozitivní účinky na organismus. Jeho příznivci nejčastěji mluví o detoxikaci celého organismu a s tím spojené větší energii.

Označení Laetril se používá pro sloučeninu velmi podobnou amygdalinu. Rozdíl je pouze v jedné chemické vazbě a účinky má mít podle jeho zastánců stejné, jako amygdalin. Vyrábí se z části synteticky. Ve Spojených státech, stejně jako v Evropě, je však tato látka zakázaná. Ne však v Mexiku, kde se na podávání Laetrilu jako zázračného léku na rakovinu vydělává. 

Amygdalin byl syntetizován v roce 1837 a od poloviny 19. století se jej snažili tehdejší lékaři využívat k léčbě nádorových onemocnění. Davové šílenství ale začalo až u Ernsta Theodora Krebse. Ten v rámci snahy o zpeněžení zázračného amygdalinu extrahoval z meruňkových jader látku, kterou pojmenoval jako Laetril. V roce 1961 si jej tento americký propagátor alternativních cest k léčbě rakoviny nechal patentovat. Na jeho tvrzeních se pak další desetiletí stavělo přesvědčení, že vitamín B17 má opravdu zázračné účinky a léčí rakovinu. Zejména v 70. letech měl Laetril jako lék proti rakovině velkou popularitu. Do roku 1978 bylo ve Spojených státech podle záznamů léčeno více než 70 000 jedinců.

Objevily se názory, že amygdalin přeměněný v těle na kyanid cíleně vyhledá rakovinotvorné buňky a ničí je, kdežto zdravé buňky nechá nedotčené. Existuje mnoho názorů, které se vzájemně vylučují, ale neexistuje žádný vědecky doložený případ, který by potvrdil, že amygdalin jako takový přemohl rakovinu. Všechny studie z poslední doby se shodují na tom, že nikdo nemůže tvrdit, že by jakékoliv dávky vitamínu B17 pomohly vyléčit rakovinu. V roce 2015 vznikla souborná studie uznávané Cochranovy knihovny, která provedla srovnání a analýzu všech vědeckých prací na toto téma. Výzkumníci došli k závěru, že většina webů a časopisů propagujících Laetril vychází z nepodložených názorů a neoficiálních důkazů. Neexistují žádné vědecké důkazy o tom, že Laetril je účinnou léčbou rakoviny nebo jakéhokoliv jiného onemocnění. Ve skutečnosti na důsledky spojené s nadměrnou konzumací amygdalinu někteří lidé zemřeli. 

Častým argumentem zastánců této amygdalinové léčby rakoviny jsou příklady „objevené“ ve vysokých horách v Pákistánu. Zdejší lidé z kmenu Hunzů fascinovali západní svět svou dlouhověkostí. Zároveň mezi nimi nebyl zaznamenán žádný případ rakoviny. Potrava Hunzů je totiž bohatá na meruňky, které konzumují i s jejich jadérky. To podporovalo teorii všech, kteří věří účinkům amygdalinu. Ve skutečnosti se na tomto fenoménu podílel spíše jejich způsob života a celková skladba stravy, než čistě konzumace hořkých meruňkových jader. 

V současnosti se amygdalin nesmí uvádět jako léčivo, distributoři to tak obchází názvy jako „terapeutikum“ nebo „doplněk stravy“.  

Některé klinické studie prováděné v laboratorních podmínkách mluví o pozitivních účincích kyanovodíku nebo benzaldehydu (které se z amygdalinu v těle uvolňují) na trávicí systém, byly pozorovány i analgetické účinky. Nic z toho však žádná studie na lidech neprokázala. Samotný amygdalin má naopak ve vyšších dávkách na tělo nežádoucí účinky. Dochází ke křečím, horečkám a bolestem hlavy, průjmu, zvracení, bývají poškozená játra, nervový systém a při předávkování dochází ke smrti. Přes to všechno si můžeme malé množství amygdalinu dopřát bez strachu o svůj život.

Jak už to tak bývá, neškodná dávka amygdalinu získaná z přírodních zdrojů závisí na několika faktorech. Uvádí se, že smrtelná dávka kyanidu se pohybuje okolo 0,5–3,5 mg na kilogram tělesné hmotnosti. Vše ale závisí na metabolismu konkrétního jedince a v současné době není dostatek vědeckých informací k určení naprosto přesného dávkování. U amygdalinu se totiž složitě odhaduje množství kyanidu uvolněného do lidského organismu. A taky – není jadérko jako jadérko.

Z amygdalinu, který obsahuje jeden gram jablečných semínek, se do těla může uvolnit až 0,6 miligramu kyanidu. Nemusíte se ale bát. Znamená to totiž, že byste museli sníst v závislosti na odrůdě 83–500 semínek a řádně je rozkousat, abyste si přivodili akutní otravu kyanidem. Sníst jeden nebo dva jádřince vám nijak neublíží. 

Známe dva druhy meruňkových jader – hořká a sladká.  Dospělým lidem je podle EFSA doporučeno konzumovat maximálně 3 malá hořká meruňková jádra denně. Děti, těhotné a kojící ženy by se měly konzumaci těchto hořkých meruňkových jader zcela vyvarovat!  

Sladká jadérka jsou ke konzumaci v malém množství naopak vhodná. Obsahují stejné látky jako ta hořká, ale můžete si jich dopřát více. Mají totiž nižší koncentraci amygdalinu. Doporučená denní dávka je 5 až 10 kusů. Tento počet se může individuálně lišit v závislosti na obsahu amygdalinu. V každém případě byste měli být opatrní.

Jadérka by se měla konzumovat spolu se sušenými meruňkami, papájou nebo ananasem, protože enzymy obsažené v tomto ovoci pozitivně ovlivňují metabolismus amygdalinu v těle. Zároveň silně nedoporučujeme konzumovat jadérka meruněk přímo ze zahrady! Čerstvých plodů se ale bát nemusíte. Jadérka jsou od nich oddělena ještě tvrdou peckou. A když zrovna není sezóna, můžete si dopřát naše sušené meruňky!

Stejně jako u meruněk existují dva typy mandlí. Hořké mandle obsahují okolo 5 % amygdalinu, takže větší počet hořkých mandlí (více než 3–5 jader) se nedoporučuje konzumovat. Naše sladké mandle můžete však jíst bez obav a složitých počtů, mají totiž pouze 0,1 % amygdalinu a splňují všechny požadované normy.  

Ze všech těchto důvodů u nás nenajdete hořká meruňková jádra a hořké mandle, protože i přes intenzivní snahu se nám nepodařilo sehnat taková jádra, která by měla nižší než povolený limit amygdalinu. Můžete si však pochutnat na sladkých a krémových mandlích, které jsme důkladně ochutnali a pečlivě vybrali.