Hřebíček celý

Původ hřebíčku sahá na Moluky, souostroví v Indonésii, které bylo až do 18. století jediným místem, kde byl hřebíčkovec kořenný pěstován. Odtud se pak rozšířil po celém světě a stal se jedním z nejoblíbenějších koření. V Evropě měl cenu zlata a svou popularitu si získal také v Číně, kde byl používán po celá staletí mimo jiné jako součást oblíbeného koření pěti vůní. U nás spolu s kardamomem a skořicí tvoří oblíbenou kombinaci zejména během Vánoc, a to jak v nápojích, tak i slaných a sladkých jídlech. Díky svým antiseptickým účinkům byl hřebíček využíván také v lidovém léčitelství a v něm obsažený eugenol se i v dnešní době přidává do zubních past či ústních vod.

1. Hřebíček byl vypěstován a usušen na moluckém souostroví.
2. Jako koření se používají sušené kalichy s poupaty.
3. Za aroma hřebíčku je zodpovědná sloučenina eugenol.
4. Sušený hřebíček by měl mít světle hnědou až hnědou barvu – tmavší znamená, že je starý nebo závadný.
5. V Indonésii se hřebíček míchá s tabákem.

„Proč je tento hřebíček tak jedinečný? Stejně jako je jen jedna pravá skořice a její levnější varianty z příbuzných rostlin se běžně nabízí na trhu jako levná skořice, i hřebíček je jen jeden! Právě na moluckém souostroví v Indonésii se pěstuje pravý hřebíček, který je oproti těm ze supermarketu mnohonásobně výraznější, má jemné květinové tóny a silné kořeněné aroma, kterému jeho levné varianty nesahají ani po kotníky. Díky tomu stačí mnohem méně koření, aby váš domov voněl hřebíčkem.“