Když máma pečuje o mámy: životní rovnováha podle duly Andrey Kapitánové

Je to neuvěřitelné, ale na podzim to budou 4 roky! Pamatuju si můj první produkt, kterým jste mě dostali - byly to Medjool datle. Jedla jsem je v těhotenství na kila. 😀 

Jasně, naše rodina už má svoje stálice! Matteo miluje lyofilizované višně, Ariana dračí ovoce a já mango. Z oříšků vedou arašídy v bylinkovém těstíčku (TOPKA!) a můj muž nedá dopustit na uzené mandle. A když chceme něco sladkého, tak třešně v ruby čokoládě. No a MYX Dino – ten mizí nejrychleji!

Strava odjakživa hraje velkou roli v životě každého z nás, bohužel ne každý to vnímá a věnuje tomu pozornost. Sama jsem ji začala pořádně řešit až po dvou letech kojení, kdy jsem se cítila vyšťavená jak citron. Od té doby dávám důraz na to, co jím, poslouchám svoje tělo a hlavně se snažím mít s jídlem zdravý vztah – bez stresu a bez výčitky.

Učím to i svoje děti. Starší syn už třeba ví, proč jsou důležité bílkoviny nebo vitamíny a sám si řekne, když chce místo svačiny pořádné jídlo. Zásadní bod je, že střevo je náš druhý mozek – a já chci, aby ta naše střeva byla zdravá a funkční.

A s cestami jste to uhodla, právě svačinky jsou jsou nedílnou součástí mých dní. Hlavně když jsem na cestách a netajím se tím, že kus mého dulího kufru zabírají trvanlivé snacky - sušené ovoce, čokoláda, různé tyčinky a další dobroty pro mě i pro rodící klientky.

Tohle je asi nekonečná challenge! Moje práce je krásná, ale občas se podepisuje na mém těle i energii. Dula musí být připravena kdykoli – ve dne, v noci – což není jen fyzická, ale hlavně mentální zátěž. Dřív jsem se často hnala přes své limity, dnes už víc vnímám, kde je moje hranice.

Říkám si, že každý den mám v ruce balíček karet a je jen na mně, jak s nimi naložím. Největší výzvou je balanc mezi „nebuď na sebe tak tvrdá“ a „pokud chceš od života víc, musíš makat“. Někdy se přikloním k prvnímu, někdy k druhému. Co mi pomáhá? Vděčnost. Každý den si připomínám, co všechno mám – zdraví, střechu nad hlavou, teplou vodu a práci, která mě baví a uživí mě i moje děti.  

Jasně! Rutina je základ – drží mě nad vodou, když je hodně práce a na „milé rituálky“ není čas. Duševní pohodu nejraději posiluji v koupelně, tam si ráda dopřeju horkou sprchu, peeling, masku na vlasy a péče o pleť – to je můj reset. 

Na druhém konci spektra je pak otužování – mám na balkoně káď a každý den tam na dvě minuty vlezu. Rychlá ledová sprcha pro hlavu. A pak zpátky do akce!

Věřím, že většina rodičů si prošla fází: „Stačí jít příkladem.“ Jenže ne každé dítě to tak má. Po sedmi letech mateřství se synem, který byl velký nejedlík, už vím, že tohle většinou nestačí. Mnohem víc se mi osvědčily zdravě nastavené hranice.

Z vlastní zkušenosti vím, jak frustrující může být, když dítě den co den něco odmítá. Je to pořádná zkouška trpělivosti pro každého rodiče.

Prvním krokem je samozřejmě jít příkladem. Ale stejně důležité je uvědomit si, co je pro mě osobně ještě v pořádku – a co už ne. My jsme si například prošli obdobím, kdy obě děti jedly velké množství ovocných kapsiček. Časem to ale začalo narušovat chuť k běžnému jídlu. V tu chvíli bylo potřeba zasáhnout – kapsičky jsem přestala kupovat, přečkali jsme první dva náročné dny, a pak už si na ně ani nevzpomněli. Od té doby se k nim vracíme jen výjimečně, jako k malému zpestření.

Svačiny jsou u nás dle potřeby, chuti a sezóny složené z ovoce (čerstvé, sušené i lyofilizované) a zeleniny. Talíř také doplňuji např. o nakrájený kozí sýr, goudu, jednohubky s kvalitní šunkou. Fantazii se meze nekladou a ano, některé děti dají hodně na estetiku, takže nejen barvy, ale i různé tvary chlebíčků se nám osvědčily. 🙂 Na cesty pak volím například sušené maso, a to Jihočeské baby jerky je skvělým objevem!

Jedním z mých hlavních jazyků lásky je péče – a u mě se nejčastěji projevuje právě v kuchyni. Miluju vařit, péct a dělat tím radost lidem kolem sebe. Nejen partnerovi a dětem, ale třeba i své nejlepší kamarádce – pokaždé, když za ní jedu, vezu s sebou svůj oblíbený rychlý chlebík. Doma mu neřekneme jinak než “chlebíček jako obláček”, jak ho pojmenoval můj syn. 🥰

Ořechy u nás vedou hlavně na zobání, ale přidávám je i do kaší nebo bábovek, občas si udělám i domácí rostlinné mléko. Sušené ovoce mám ráda jako rychlý snack – doma je vždy čerstvé a často připravené i pro klientky, které za mnou přijíždějí na předporodní konzultace.

Fuuu. Určitě to, že jsem už asi v 17 letech díky knížce Sára od manželů Esther a Jerry Hicks pochopila, že mohu tím, jak přemýšlím ovlivnit dění kolem sebe. Necítila jsem se sice jako žádný guru, ale přešla jsem z role oběti do role tvůrce.

Už tehdy jsem vlastně začala s influenceringem a pravdou je, že i to mi je motivací. Baví mě lidi inspirovat a moc ráda se posouvám - bohatě stačí každý den o 0.1 %. Za posledních 7 let je pro mě samozřejmě mnohem důležitější to, jaký dopad má mé chování na mé děti.

A neodpustím si zmínit fakt, že sama sobě denně přípomínám tyto myšlenky:

• “Život je z 5 % to, co se ti stane a z 95 % to, jak na to zareaguješ”. A kdo tvrdí, že ne, tak to jen (zatím nepochopil). To říkám s plnou pokorou jako někdo, kdo si prošel opravdu nepříjemnými životními milníky.
• “Your only limit is your mind” (Jediným limitem je tvoje mysl), protože všechno je možné.
• “Každý v sobě máme dva vlky. Jeden je dobrý (moudrý, veselý, spravedlivý) a jeden zlý (závistivý, protivný, agresivní) a neustále spolu bojují. Vyhraje ten, kterého krmíš."

Ty poslední dvě mám dokonce vytetované, abych si to připomínala snáz, hlavně když koukám na ty dva vlky na svém předloktí.

Za to, že jsem přežila věci, které mě mohly položit, a místo toho jsem z nich vyšla silnější. Že jsem máma, která dává dětem stabilitu a lásku. A že můžu pomáhat rodinám v klíčových momentech jejich života.

Porod je neuvěřitelný proces. Ať už máte jakékoli představy, realita bude vždycky trochu jiná – a to je v pořádku. Jsou to cenné lekce.

Moje rada? Důvěřujte svému tělu. Má tuhle schopnost zakódovanou po generace. Neexistuje správný ani dokonalý porod – existuje jen váš porod. A ten bude přesně takový, jaký má být.

Pokud máte pochybnosti, připomeňte si, že naše největší síla není v tom, že se nebojíme, ale v tom, že i přes strach uděláme další krok.