Zajímavosti o mangu: barevná exotika i symbol lásky

1. Mangovník pochází z oblasti Himaláje.
2. Je příbuzný s kešu a pistáciemi.
3. Sklizeň manga musí probíhat velmi opatrně.
4. Indie je největším producentem manga na světě.
5. Existuje i fialové mango.
6. Nejdražší mango na světě se pěstuje v Japonsku.
7. Mangovníky jsou ohrožené kácením pralesů.
8. Mango je nabité antioxidanty a vitamínem C.
9. Je považované za kulturní poklad Asie.
10. Skvěle se hodí k pálivým jídlům.

Mangovník pochází z oblasti Himaláje odkud se postupně rozšířil nejprve do Barmy, Malajsie a Číny a postupně jeho sladké plody uchvátily celý svět. Dnes je jeho největším producentem Indie, ale pěstuje se i v jiných tropických zemích (třeba v Thajsku, Indonésii, na Filipínách a v Brazílii).

Toto ovoce mělo své čestné místo v dávných kulturách. Zmínky o něm jsou už v písemných památkách psaných védským sanskrtem. Kdybyste někdy nějakou četli, hledejte slovo आम्रम् (āmra). Příběhy, v nichž se objevují velké mangové háje, známe už z dob Buddhy. Jeden údajně dostal, aby v něm nalezl věčný klid. 

Mangovník je mohutný, až 12 metrů vysoký strom, který ve vhodných podmínkách roste i sto let! Mladé listy jsou bronzově červené, někdy dokonce až nafialovělé a až postupně se barví do zelena. Strom začíná plodit zhruba po čtyřech letech a po deseti letech z něj pěstitelé seberou i 200 až 400 plodů. Čím je strom starší, tím více plodí.  

Asi byste to neřekli, ale mangovník se botanicky řadí do čeledi ledvinovníkovité. Že je vám to povědomé? No jasně, všichni, kdo četli náš článek, ví, že na ledvinovníku západním rostou naše milované kešu oříšky. A do stejné čeledi patří i řečík pistáciový – strom plodící pistácie! Mangu trvá na stromě asi 4 měsíce, než je připravené na sklizeň.

Opatrně musí probíhat kromě pěstování i sklizeň. Manga se kvůli jejich měkké slupce většinou sbírají ručně. Odtrhnou se ze stromu spolu se stopkou. Ta se pak musí opatrně odlomit. Míza v ní totiž obsahuje poměrně silné kyseliny, které mohou naleptat pokožku. Sklizeň se tak provádí v rukavicích a manga, která jsou potřísněná vytékající mízou, se ještě před odvezením ze sadu oplachují. Míza by totiž mohla poškodit i slupku plodu, která by pak byla náchylnější k plísním, hnilobě a napadení škůdci.  

Když se manga sklízí, většinou ještě nejsou zralá ke konzumaci. Mango pak totiž putuje do celého světa a úplně dozrálé by transport nevydrželo. To naštěstí nehrozí u našeho sušeného manga! Nechali ho plně dozrát na sluníčku a pak ho rovnou v Thajsku usušili, abyste si mohli vychutnat perfektně sladkou chuť. Bez kompromisů!

Mango je jedním z nejvýznamnějších druhů tropického ovoce. Jeho produkce celosvětově každým rokem výrazně roste – za posledních 10 let to bylo cca o 60 %. Na světovém trhu se mango řadí zároveň s guavou a mangostanem do jedné skupiny.

V roce 2019 se na světě vypěstovalo 55,8 milionu tun tohoto exotického ovoce. Poloviční podíl na tom měla Indie, ale ta zásobuje především vlastní trh. Největším světovým exportérem je Thajsko, které sice z celosvětové produkce zabírá necelá 3 %, ale spolu s Mexikem má 20% podíl na světovém exportu. Většina manga z Thajska končí na trhu v Číně. 

Stejně jako jiných druhů ovoce je i mangovníků nespočet. Odrůd botanikové napočítali a vyšlechtili už stovky, některé zdroje uvádí i tisíc různých variet! Jisté ale je, že komerčně se pěstují jen desítky z nich. Liší se barvou, velikostí plodů, tvarem, trvanlivostí, ale i aromatem a sladkostí. Některá manga jsou dokonce zralá, i když mají stále zelenou slupku!

Z obchodů většinou známe mango jako velké žlutozelené plody, které se sem tam zbarví do oranžova. Věděli jste ale, že manga mohou mít i jiné barvy? Existují i odrůdy, které plodí čistě žlutá, fialová, hnědá nebo dokonce červená manga. A zajímavé jsou i jejich názvy – na Floridě se pěstují odrůdy, kterým se říká  „ice cream“ (zmrzlina), světle červené „ruby mango“, nebo „sunset“ (západ slunce). Na Haiti mají „Madame Francis“ a různě po světě se pěstuje nafialovělá odrůda s názvem „Tommy Atkins“.

Myiazaki mango neboli Taiyo no Tamago (v překladu „vejce ze slunce“) je odrůda pěstovaná v Japonsku. Plody mají zářivě oranžovou až červenou barvu. Na povrchu má jemné žluté tečky a tato manga jsou nejdražší odrůdou na trhu. Proč?

Při pěstování se kolem každého plodu umístí síťka. Do ní mango spadne, teprve až je plně dozrálé. To zaručí nevídanou sladkost plodu. Při pěstování pečlivě hlídají, zda má k dozrávání dostatek slunce, a opečovávají ho. Jedno takové mango stojí v přepočtu i přes 2 tisíce korun a většinou se dává jako dárek. Potěší jako pozornost pro novomanžele nebo k významnému jubileu. 

Mangovníky rostou v tropických oblastech, potřebují totiž teplo a vysokou vzdušnou vlhkost. Původně pochází z deštných lesů, a tak je spousta jeho odrůd kvůli kácení ve volné přírodě na seznamu ohrožených druhů.

Třeba takzvaná Kalimantan manga z Barmy – vypadají sice trošku nevábně, mají nahnědlou až fialovou barvu, uvnitř se však skrývá krásně sladká oranžová dužina. Tato odrůda je ale velmi vzácná, původně pochází z deštných pralesů na Borneu a dnes je volné přírodě považována za vyhynulou. 

Mango je nejen sladké, ale obsahuje i tolik potřebné vitamíny a minerály. Je skvělou zásobárnou vitamínu C. 200 g čerstvého manga obsahuje doporučenou denní dávku vitamínu C! Toto exotické ovoce obsahuje také betakaroten a vitamín A.

Neméně důležitý je obsah polyfenolů – zejména mangiferinu. Ten je významným antioxidantem, chrání naše buňky před oxidačním stresem a řadou degenerativních onemocnění. 

autorka: @tereza_bokrova 

Mango hraje obzvláště v asijských kulturách důležitou roli a mnoho národů si ho téměř přivlastňuje. Mangovník v roce 2010 prohlásila vláda Bangladéše za národním strom. Za národní poklad ho však považují v Pákistánu i na Filipínách a nikoho asi nepřekvapí, že v Indii, kde se pěstuje od nepaměti, ho berou jako národní ovoce. 

V evropských kulturách takový význam nemá, mangovník se totiž do Evropy dostal až na přelomu 15. a 16. století. Mangovník je také považován za symbol lásky a plodnosti. Jeho listy slouží při svatbách jako záruka, že se v manželství narodí hodně dětí. 

Pro svoji sladkost je mango oblíbené i v kuchyni. A to zejména v té asijské. Skvěle totiž doplňuje ostré chutě. Nezralé mango se dokonce suší a mele na prášek zvaný amchoor. Ten se pak společně s kurkumou přidává jako koření do omáček nebo polévek, chutná svěže citrusově a dodává jídlu kyselkavé tóny. 

Do mangového čatní z čerstvého zralého manga se přidává obvykle zázvor, rozinky, pepř a špetka chilli. V indické kuchyni se dává k pečenému nebo grilovanému masu a na čerstvém mangu si dokonce pochutnáte i v některých druzích  v sushi! Jak ho máte nejraději vy – sušené, lyofilizované, nebo jako praktickou tyčinku? My se pořád nějak nemůžeme rozhodnout…