10+1 zajímavost o pistáciích: Zelené zlato mezi ořechy

1. Dříve se pistáciím říkalo zelené mandle.
2. Strom pistácie se může dožít až 300 let.
3. Nejvíc pistácií na světě pochází z Ameriky.
4. Když jsou pistácie zralé, mají červenou barvu.
5. Otevírají se už na stromě.
6. Obsahují hodně bílkovin.
7. Vzplát mohou jen za určitých podmínek.
8. Pistácie jsou ideálním mlsáním k televizi.
9. Okouzlily nejednoho krále.
10. Některé pistácie obchodníci barví načerveno.
11. Nejvzácnější pistácie střeží policie.

V historii se pistáciím říkalo zelené mandle. Podobně jako mandle jsou totiž prastarou rostlinou, kterou znaly a využívaly už dávné kultury. A s mandlemi mají společného ještě něco: jsou to jediné druhy ořechů, které jsou zmíněny v Bibli!

Pistácie byly údajně jednou z potravin, které si Adam přinesl s sebou na Zemi ze zahrady Eden. A aby nezůstalo pouze u dohadů, naservírujeme vám i fakta! Archeologové našli  v Iráku pozůstatky pistácií již z roku 6750 př. n. l., což znamená, že mohou mít klidně více než 9000 let!

Pocházejí z oblasti Sýrie a Íránu, odkud se rozšířily do celého světa. I věhlasný řecký lékař Dioskurides, který žil v 1. století našeho letopočtu, popisoval pistácie jako chutná jádra mandlové chuti, která jsou výborná k chroupání a také k získání znamenitého oleje. 

Pistácii vyhovuje pouštní až polopouštní klima a je překvapivě mrazuvzdorná. Ve skutečnosti dokonce potřebuje, aby v období jejího vegetačního klidu teploty klesly pod nulu. Pěstitelé si také musí dát pozor, aby v sadech byly jak samčí, tak samičí rostliny, jinak by pistácie neplodily. Na první pistácie se mohou pěstitelé těšit po 5–8 letech od vysazení a největší produkce dosahují stromy až po 20 letech života. Dožít se mohou i 300 let!

Jakmile pistácie na stromě zčervenají, je to signál, že jsou zralé a pěstitelé je mohou setřást ze stromu. Speciální stroje dokáží očesat až 60 stromů za hodinu! Čím jsou semena uvnitř zelenější, tím jsou pistácie kvalitnější. O tom, jak pistácie rostou, jak se sklízí a zpracovávají jsme napsali článek.

I když zelené zlato pochází původně z okolí Iránu, prvenstvím se chlubit nemůže. O druhé až třetí místo v objemu produkce se většinou dělí s Tureckem. Pistácie se nejvíc pěstují v Americe – ta pokrývá polovinu z celého množství vyprodukovaných pistácií.

A jak se pistácie do Ameriky vůbec dostaly? Kalifornie se s pistáciemi poprvé potkala v roce 1854, kdy je Charles Mason, distributor semen pro experimentální výsadbu, přivezl. V roce 1875 bylo vysazeno několik malých pistácií dovezených z Francie a na počátku 20. století se Kalifornie stala domovem prvního (tehdy ještě experimentálního) pistáciového sadu. To je cesta, co?

Největší část produkce pistácií z Ameriky putuje na trh do Číny. V roce 2019 se na světě vyprodukovalo přes 655 tisíc tun pistácií a na rozdíl od většiny jiných ořechů produkce pistácií kontinuálně neroste. Stromy řečíku pistáciového totiž plodí v dvouletých cyklech – jeden rok se mohou pěstitelé těšit na velkou úrodu, druhý rok je pistácií málo. V našem skladu je naštěstí najdete vždycky: 

Další z řady surovin, které běžně nazýváme jako ořechy, ale přitom to správně ořechy nejsou. Pistácie jsou ve skutečnosti zralá semena. Tato semínka se ukrývají v malých plodech. Po odkvetení jsou to malé zelené kapičky, které postupně zrají až do červené barvy. Rostou na stromě v trsech a z jednoho stromu pistácie sklidí pěstitelé až 20 kilogramů pistácií. 

Existuje rozšířený mýtus, že skořápky pistácie se otevírají až při pražení. Není tomu tak. Ve skutečnosti se pomalu otevírají ve slupce během dozrávání už na stromě. Napadlo vás někdy, že se na nás vlastně smějí? Pokud ne, od teď budete mít život s pistáciemi mnohem hezčí. Prasklina ve skořápce připomíná úsměv. To, čemu my říkáme pistácie, je tak v Íránu známé jako „usměvavý ořech“ a v Číně dokonce „šťastný ořech“. To nebude náhoda, nemyslíte? 

Pistácie jsou tvořeny téměř z poloviny tuky, obsahují málo sacharidů, ale zato velké množství bílkovin. Ve 100 gramech pistácií je celých 20 gramů bílkovin! Tyto zelené zázraky jsou také plné vitamínů a dalších prospěšných látek. Jsou bohaté především na železo, měď a draslík. Tak třeba 28 gramů pistácií obsahuje víc draslíku než polovina banánu!

Dále obsahují i významné množství selenu a hořčíku. Pomáhají redukovat „špatný“ cholesterol a snižovat krevní tlak. Celkově přispívají ke zdraví srdce a ke snížení rizika srdečních onemocnění. Samozřejmě, že důvodů, proč přidat pistácie do jídelníčku, je mnoho – čtěte!

Pokud je v jednom kontejneru přepravováno příliš mnoho pistácií, může dojít k jejich samovolnému zahřátí a vznícení. Že už jste to někdy slyšeli? To je ale jen polovina pravdy. Nejvíce vznětlivé části jsou právě osychající dužnaté slupky sklizených pistácií. Pokud se takto neopracované pistácie zahřejí, může dojít na nejhorší – oheň. Slupka na povrchu totiž přijímá kyslík a vylučuje oxid uhličitý. Tento proces uvolňuje velké množství tepla a toto teplo narůstá a narůstá, a při nevhodném skladování pak může dojít ke vznícení. 

Pistácie navíc obsahují tuky a tvrdou skořápku, které tomu nepřidají. Na druhé straně se ale pistácie většinou převážejí bez původně dužnatého obalu a riziko hořlavosti je tedy minimální. A asi nemusíme upozorňovat na to, že když už, přeprava takových pistácií musí splňovat náročné normy. Pokud si ale pistácie nesete domů v balíčku ze Světa plodů, nemáte se čeho bát – bude se konat pouze exploze chutí! 

Možná vám neloupané pistácie pomohou do plavek! Jak to? Pistáciový princip si zakládá na tom, že váš kalorický příjem večerního mlsání bude nižší, pokud budete jíst neloupané pistácie. Nejen že to zabere více času (a tedy zpomalí bezmyšlenkovité jezení), když před sebou navíc uvidíte prázdné pistáciové skořápky, bude se vám snadno kontrolovat, kolik jste jich snědli.

Předběžné studie naznačují, že lidé, kteří jedí pistácie ve skořápce – a nechávají si skořápky na očích – konzumují méně ořechů než ti, kteří je jedí předem vyloupané. Chcete čísla? Lidé, kteří si pak ještě nechali pistáciové skořápky na stole, snížili příjem kalorií o 18 % ve srovnání s účastníky, kteří skořápky ihned po konzumaci vyhazovali pryč. Všeho moc škodí a díky skořápkám budete mít vyhráno a už nikdy nepřešvihnete doporučenou denní dávku ořechů. 

Navíc budete dřív plní díky bílkovinám a vláknině. Loupání pistácií a pomalé jedení může posloužit též jako první krok k mindful eating – tzv. vědomému jedení. Že nevíte, co to je? Díky tomuto přístupu si užijete své jídlo ještě více! Přečtěte si, jak na to.

Ne jeden velikán byl pistáciovým gurmánem. A taky není pochyb, že každý se cítí jako král při pojídání našich pistácií. Mezi oddané milovníky pistácií patřila i Královna ze Sáby. Ve skutečnosti požadovala, aby pro ni byla vyčleněna sklizeň pistácií v celém regionu. To je závislost, co? Legenda praví, že královna ze Sáby nařídila, aby byly pistácie výlučně královské jídlo. A zašla tak daleko, že zakázala prostým lidem pěstovat ořechy pro osobní potřebu.

Nabuchodonozor, starověký babylonský král, si také nechal ve svých pověstných visutých zahradách zasadit pistácie, aby je měl na blízku. Už v prvním století našeho letopočtu si je Císař Vitellius zase přinesl až do Říma. No a Apicius, římská verze kuchařky Zdeňka Pohlreicha, zmiňuje pistácie i v tradičních receptech té doby! 

My je máme na blogu v pistáciovém cheesecaku, pistáciovém tiramisu, dortu a bábovce, abyste si pro recepty z pistácií nemuseli chodit do archivů. 

Všechno to začalo červenou. Historici se ale neumí shodnout, zda se začaly pistácie barvit na červeno, aby se jeden obchodník odlišil od ostatních, nebo aby prodejci zakryli nedokonalosti ořechu a pistácie byly na oko přitažlivější. Kromě červené je můžete nalézt ještě v růžové či zelené barvě. K zabarvení používají většinou přírodní barviva, která neovlivní chuť. Tento trend se ale pomalu vytrácí a lidé začali preferovat pistácie v jejich nejpřirozenější podobě – béžová skořápka s krásně zeleným překvapením uvnitř.

Je všeobecně známo, že pistácie jsou jedny z nejdražších ořechů. Co jste ale možná nevěděli je, že za některé specifické odrůdy si připlatíte dvojnásobek! Například takové pistácie odrůdy Bronte ze Sicílie jsou dokonce střeženy policisty. Kvůli vysoké ceně těchto unikátních ořechů jsou v období sklizně dokonce terčem zlodějů. Stát tedy zakročil a v období sklizně pomáhá místním farmářům pod Etnou toto sicilské zelené zlato ochránit.

Tak – a teď můžete nové poznatky využít v praxi a během toho, co u vás návštěva bude mlsat pistácie, jim můžete sdělit nějaké extra zajímavosti! A pokud zrovna nemáte chuť se předvádět informacemi, stačí, když jim nabídnete naše pistácie v čokouhlí nebo kajenském pepři – zůstanou beze slov tak jako tak! A nakonec, nezapomeňte si k telce vzít ty neloupané a díky pistáciovému principu předejít spráskání celého balíčku.